Stavba bez nočních můr: Vše, co musíte vědět o stavebně - montážním pojištění (CAR/EAR)

Proč samotná „odpovědnost“ na stavbě nestačí?

Když stavební firma nastupuje na projekt, má běžně sjednanou pojistku provozní odpovědnosti. Proč to k ochraně celé stavby nestačí a proč se vlastně sjednává specializované stavebně-montážní pojištění (CAR/EAR)?

To je velmi častý omyl a řada investorů i stavebníků na něj doplácí. Běžné pojištění provozní odpovědnosti totiž chrání především okolní svět před škodami, které výstavba a spojené činnosti způsobí na zdraví či majetku třetích osob. Pokud ale přijde živelní pohroma nebo se třeba zřítí konstrukce v důsledku chyby přímo na budovaném díle, běžná odpovědnost vám úplně nepomůže.

Stavebně-montážní pojištění (CAR – Contractor's All Risk pro stavební díla a EAR – Erection All Risk pro montážní díla) je navrženo tak, aby chránilo kompletní projekt ze všech úhlů. Produkt se standardně skládá ze tří pilířů:

1. Věcné škody – to je vlastně povinný základ. Pojištění je typu „all-risk“, které majetkově kryje samotné rozestavěné dílo a materiál proti všem rizikům vyjma těch výslovně vyloučených. Zahrnuje i živelní pohromy (povodně, vichřice, požár ad.), zřícení, lidské chyby, nedbalost i krádeže.

2. Odpovědnost za újmu jako volitelné připojištění. Ta kryje škody způsobené třetím osobám na zdraví či majetku v přímé souvislosti s realizací stavby. Zvlášť u větších staveb je vhodné mít extra pojistku přímo pro dané dílo a nespoléhat na základní krytí zhotovitele stavby, které se vztahuje na všechny jeho činnosti.

3. Pojištění ALOP. Zde se jedná také o volitelné připojištění, které kryje finanční ztrátu a ušlý zisk investora, pokud je zprovoznění díla opožděno v důsledku věcné škody na stavbě.

Rozestavěný projekt je ale živý organismus, kde působí spousta různých subjektů. Kdo všechno by vlastně měl být v takové pojistné smlouvě zahrnut, aby nezůstala žádná „hluchá místa“?

To máte úplnou pravdu. Na větším staveništi se potkává investor, generální dodavatel, desítky subdodavatelů, projektant i stavební dozor. Co se pak asi stane, když vznikne škoda a každý z těchto subjektů má svou vlastní pojistku?

Nastává noční můra v podobě nekonečných dohadů a soudních přetahování o to, kdo přesně škodu způsobil, čí subdodavatel chyboval a z čí pojistky se bude plnit. Právě proto je nejlepším řešením sjednat jednu jedinou pojistnou smlouvu, která zastřeší úplně všechny účastníky stavby.

Pokud pojišťujete pouze investora nebo pouze zhotovitele, vystavujete se obrovskému riziku. Vznikají tím nebezpečná „slepá místa“. Pokud škodu způsobí nezahrnutý subdodavatel, pojišťovna sice škodu investorovi uhradí, ale následně bude veškeré vyplacené peníze vymáhat po daném subdodavateli v rámci regresu. To může subdodavatele zlikvidovat a celou stavbu zmrazit. Když jsou všichni na jedné smlouvě, pojišťovna plní bez ohledu na to, čí zaměstnanec či subdodavatel chybu udělal, a žádné regresní nároky uvnitř stavby nevznikají.

To zní velmi prakticky. Zmiňoval jste ale dvě zkratky – CAR a EAR. Jak laik i investor pozná, který z těchto dvou typů pojištění pro svůj projekt potřebuje? Jaký je mezi nimi základní rozdíl?

Rozdíl spočívá v tom, co na stavbě převládá – zda cihly a beton, nebo stroje a technologie. Pokud stavíme klasickou budovu, most nebo silnici, jde o CAR. Pokud instalujeme výrobní linku, turbínu nebo výtahy, jde o EAR.

Při určování se rozhodujeme podle dvou hlavních kritérií:

Za prvé, zda v rozpočtu převažují stavební práce (beton, zdivo, zemní práce), nebo montované stroje, technologie a zařízení.

Za druhé je to způsob dokončení a předání. Zatímco stavební dílo se dokončuje kolaudací, montážní dílo vyžaduje zkušební provoz nebo odbornou zkoušku.

Teorie je tedy jasná, jak ale tyto principy fungují v reálném životě, když se na staveništi něco ošklivě nepovede? Jak třeba pojišťovna postupuje v situaci, kdy stavební firma při zemních pracích poškodí cizí infrastrukturu mimo samotné staveniště?

Přesně to se stalo při stavbě mostu na Kutnohorsku, kde stavební firma neúmyslně přetrhla při výkopových pracích trasu optického vedení internetového providera. Jedná se o škodu způsobenou na majetku třetí strany v přímé souvislosti se stavbou. Událost byla likvidována z CAR z připojištěného pojištění odpovědnosti za újmu. Kompletní náklady na uvedení vedení do původního stavu – přetažení optických kabelů, naspojkování ochranných mikrotrubiček i náročné odborné sváření optických vláken v terénu i cílových objektech hradil pojistitel.

A byly v tomto případě i některé části škody, které nebyly pojištěné?

Pojištění odpovědnosti v CAR-EAR ne vždy kryje následné finanční škody (zde např. ušlý zisk providera z výpadku internetu). Tyto náklady je nutné zvlášť připojistit.

A co příklad živelní škody?

Přírodní živly jsou nejčastější příčinou velkých stavebních škod. Na úseku nově budované dálnice splavil náhlý přívalový déšť rozestavěné svahy a ucpal zeminou staveništní kanalizaci. Šlo o typickou živelní škodu na budovaném díle, která spadá pod oddíl pojištění věcných škod. Pojistitel hradil odvoz naplavenin, opravu a zpevnění splavených svahů, vyčištění a opravu poškozené staveništní kanalizace.

Je i zde nějaká výluka?

Toto pojištění nekryje škody způsobené běžnými atmosférickými podmínkami (zde tedy běžným deštěm), se kterými se v projektu musí počítat.

Kryje pojištění CAR/EAR také krádeže vybavení a materiálu na staveništi?

Ano, odcizení je také častá příčina škod. Má to však svá jasná pravidla týkající se překonání překážky, tedy zabezpečení daných věcí proti odcizení. Pojištění nekryje tzv. prostou krádež bez překonání překážky, kdy někdo dané věci jednoduše ze stavby odveze, aniž by se někam vloupal.

Například neznámý pachatel se přes noc vloupal do uzamčeného skladového kontejneru na staveništi a odcizil uložené nářadí a stavební materiál. Pojistitel uhradil finanční hodnotu odcizeného nářadí a materiálu připraveného k zabudování do stavby i opravu poškozeného kontejneru.

Jak pojišťovna přistupuje k situaci, kdy stavební firma udělá chybu v provedení prací a v důsledku toho vznikne škoda?

V pojištění CAR-EAR platí pravidlo, že pojistitel nikdy neplatí opravu samotné vadné práce (vadné části konstrukce), tu musí zhotovitel udělat na své náklady znovu a správně. Pojištění však kryje často mnohem vyšší škody, které tato vada způsobila na okolním, správně zhotoveném díle.

Například při rekonstrukci silnice u řeky docházelo k poklesu povrchu a popraskání nové vozovky v důsledku vadně postavené opěrné zídky. Pojistitel uhradil opravu poškozené vozovky (správně zhotovené části díla, kterou vada zničila), ale demolici a novou stavbu samotné vadné opěrné zídky musí nést ten, kdo chybu způsobil. V tomto případě by to byl zhotovitel případně projektant, pokud by byla příčina nikoli v samotném fyzickém provedení, ale v nedostatcích projektu.

To ukazuje, jak tenká hranice může být mezi tím, co pojišťovna zaplatí a co odmítne. Jaké jsou tedy klíčové zásady pro investory, aby jejich pojistka fungovala bezchybně?

Investoři a stavitelé chybují v tom, že pojištění neřeší se specializovaným pojišťovacím makléřem a často vybírají pojištění spíš podle ceny a nízké spoluúčasti. Podceňují analýzu rizik, potřebný rozsah krytí a jeho parametry. Zde jsou tři zlatá pravidla, kterými by se měli řídit:

Za prvé to jsou dostatečné pojistné částky a limity plnění.

Pojistná částka pro pojištění věcných škod musí odpovídat konečné ceně dokončeného díla dle smlouvy o dílo. Musí zahrnovat stavební práce, veškerý materiál, mzdy, dopravu, cla a daně.

U pojištění odpovědnosti musí výše limitu plnění odpovídat nejhoršímu možnému scénáři, který se na daném místě může stát (např. zřícení mostu na železniční koridor). V mnoha případech by měl být spíš v řádu stovek milionů korun než v řádu desítek či dokonce jen jednotek milionů. Nízká spoluúčast vám nepomůže, pokud narazíte na strop nedostatečně zvoleného limitu plnění a celý zbytek škody uhradíte ze svého.

Další radou je využívat rámcové smlouvy pro opakované projekty. Pokud vaše firma realizuje více zakázek ročně, neuzavírejte ke každé stavbě samostatnou smlouvu. Rámcová pojistná smlouva šetří obrovské množství administrativy, garantuje stejné cenové podmínky a certifikát o pojištění můžete předložit okamžitě jako výhodu už ve fázi nabídkového řízení do tendru. Pojištění také v konečném důsledku vyjde většinou levněji.

A za třetí, hlídejte harmonogram a včas prodlužujte pojištění. Stavby se často protahují. Pokud zjistíte, že se termín posouvá, musíte pojistnou smlouvu prodloužit ještě před jejím vypršením. Standardní smluvní ujednání (doložky) garantují možnost prodloužit pojištění až o 12 měsíců za poměrné pojistné.

Co byste potenciálním klientům řekl závěrem?

Stavebně-montážní pojištění je komplexní nástroj. Pokud je správně nastaveno, mění stavbu ze stresujícího rizika v bezpečný a řízený proces, kde má investor i dodavatel jistotu, že jejich investice je v bezpečí a finanční rizika jsou pod kontrolou.

Proces správného a efektivního pojištění zahrnuje identifikaci konkrétních rizik a správné nastavení pojistného programu na míru daného projektu nebo firmy. Tímto procesem včetně vysoutěžení nejlepších podmínek pojištění v rámci českého a v případě potřeby i mezinárodního pojistného trhu Vás nejlépe provede zkušený pojišťovací makléř se specializací na pojištění podnikatelských rizik. Právě tomu se věnujeme ve společnosti OK Group, a.s. i v našich dalších společnostech patřících do OK Holdingu.